Zamilovaná báseň

19. ledna 2013 v 22:32 | Láďa Šik |  Moje slohové práce
Utrhl jsem v sadu růži, položil ji na tvou kůži. Růže krásně voněla a já si hned vzpomněl, že rád tě mám a své srdce ti hned dám. :D :D
Vůni růži zbožnuji, srdíčko ti z lásky k tobě maluji. Červené jak jahoda to je jenom náhoda. Co nás k sobě svedlo , přece tvé božské tělo.
Miluji žár tvých očí tak proč já ten boj o tebe tak lehce vzdal. Možná povím ti to až se zase ke mně vrátíš, čekám, čekám na ten den snad toho ještě dočkám.
Jsi jako poupě jsi jako květ, který na jaře vykvétá
a na podzim odkvétá. Růžičko stříbrná má milovaná. Tvé oči jsou jako dvě poměnky na rozvetlé louce. Pořád ve dne v noci, když usínám na tebe myslím, kdy to dáme my dva dohromady. Proč nemůžeš mému srdci šanci dát.
Všímal bych si tě víc a víc, kdybych věděl, že mě chceš a nemůžeš beze mě chvíli být. Vím, kde tě to nejvíc bolí a znám na to lék. Zůstaň a neodcházej nerad se loučím, nerad jsem sám bez tebe, si připádám růžičko jako starý otrhaný kabát, když jsem stebou tak jsem v ráji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tien Tien | Web | 19. ledna 2013 v 22:34 | Reagovat

:O nemám slov tohle bych v životě nesložila, pěkná báseň

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama