Na západní frontě klid

16. ledna 2013 v 18:06 |  Spisovatelé a jejich díla
Hlavním hrdinou je student Pavel Bräumer, který vypráví, jak spolu se svými přáteli odešel jako dobrovolník do armády. Dostal se na západní frontu, kde se setkává s hrůzami války a se smrtí. Střílí se po lidech, lidé umírají. Na následky zranění umírá i jeho přítel František.
Po čase Pavel dostává dovolenou, jede domů, ale pozoruje, že si s lidmi doma už moc nerozumí a dovídá se, že jeho matka je těžce nemocná. Celou dobu Pavel přemýšlí o životě, o válce… uvědomuje si, že je zbytečná.
Po dovolené se vrací zpět do tábora, kde se setkává s ruskými zajatci, jež umírají hlady. Když se vrátí na frontu, je z něho jiný člověk. Má strach o svůj život a nemůže si zvyknout na vojenský režim. Přihlásí se na průzkum, ale není ve své kůži. Chybuje a dokonce se i ztratí. Na noc se schová. Druhý den je rozpoutána ohromná střelba a on musí v úkrytu zůstat až do noci. Nečekaně do samého úkrytu skočí jeden Francouz a Pavel ho bez milosti střelí. Po tomto činu má výčitky svědomí, uvědomuje si, že bojovat na frontě lidi musí, ne že by se jim to líbilo. Pokouší se Francouze ještě zachránit, ale marně.
Vrací se na frontu a dostává rozkaz spolu s rotou hlídat sklad potravin. Na sklad zaútočí Francouzi, Pavlovi a kamarádovi Albertovi se podaří uprchnout. Jsou postřeleni a odvezeni do polní nemocnice. Po zotavení jsou transportováni do Německa. Cestou se ale Albertovi přitíží a nesmí dále v cestě pokračovat. Pavel nechce být sám, tak si vymyslí horečku a oba dva na příští stanici jsou vyloženi. Jsou převezeni opět do nemocnice. Albertovi se přitíží a musí mu amputovat nohu. Pavel se uzdravuje a když je zcela vyléčen, je poslán opět na frontu do boje.
V boji se Pavel opět setkává se smrtí, vidí umírat své přátele. Celá válka na něj působí velmi negativně. Pomalu se začínají šířit zprávy, že válka brzy skončí. Pavel přemýšlí, zda bude schopen se po válce navrátit do života a normálně žít, ale nakonec umírá.

Úryvek z knihy:
V krku mám vyschlo, před očima tančí červené a černé mžitky, jak se zaťatými zuby a bez milosti klopýtám dál, až jsme konečně na obvazišti.
Tam klesám na podlomená kolena, mám však ještě dost síly, abych se skácel na tu stranu, kde je Katczova nezraněná noha. Za několik minut se pomalu zvedám. Nohy a ruce se mi hrozně třesou, s bídou nalézám svoji polní láhev, abych si dal hlt. Rty se mi přitom chvějí. Ale usmívám se - Katcza je v bezpečí.
Za chvíli rozeznávám zmatenou spleť hlasů, šum, který se mi zachycuje v uších.
"To sis mohl ušetřit," říká jakýsi saniťák.
Dívám se na něho vyjeveně. Ukazuje na Katczu: "Vždyť je mrtvý."
Nechápu ho. "Má ránu v holeni," říkám.
Saniťák se zastavuje: "To taky -"
Otáčím se. Oči mám pořád ještě zakalené, pot se mi znova vyrazil a stéká mi přes víčka. Utírám ho a dívám se směrem ke Katczovi. "Omdlel," říkám rychle.
Saniťák si tiše hvízdá. "Tomu přece jenom rozumím líp. Je mrtvý. Vsadím se s tebou, oč chceš."
Potřásám hlavou: "Vyloučeno! Ještě před deseti minutami jsem s ním mluvil. Jenom omdlel."
Katczovy ruce jsou teplé, beru ho kolem ramen, abych mu mohl čajem omýt tvář. Vtom cítím, jak mi vlhne ruka, jíž jsem mu zvedal hlavu. Ukládám Katczu zpátky na zem, vytahuju ruku zpod jeho záhlaví: je zakrvácená. Saniťák zase tiše hvízdá. "Vidíš - "
Katcza cestou dostal - aniž jsem to zpozoroval - střepinu do hlavy. Dírka je docela maličká, musela to být nepatrná, zabloudilá střepinka. Ale stačila, Katcza je mrtev.
Pomalu vstávám.
"Chceš vzít s sebou jeho vojenskou knížku a jeho věci?" ptá se mne svobodník.
Přikyvuji, a dává mi to.
Saniťák je udivený: "Nebyli jste snad náhodou příbuzní?"
Ne nebyli jsme příbuzní.
Jdu? Mám ještě nohy? Zvedám oči, rozhlížím se kolem dokola, celý se s očima točím dokola, dokola, až se zastavuju. Všechno je jako jindy. Jenom zeměbranec Katczinsky Stanislav umřel.
(Kapitola 11, str. 163 a 164.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ms_Z Ms_Z | Web | 16. ledna 2013 v 18:08 | Reagovat

Tuhle knížku mám na seznamu "Chci si přečíst" :) Během maturity mi hodně lidí říkalo, že je to pěkný, tak jim věřim a brzy přečtu :)

2 miss VeЯůů~ miss VeЯůů~ | Web | 16. ledna 2013 v 18:09 | Reagovat

Já jsem to viděla zfilmovaný,když jsme se na to koukali o literatuře :).Jako bylo to fakt pěkný :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama