Lev Nikolajevič Tolstoj

16. ledna 2013 v 17:53 |  Spisovatelé a jejich díla
Román začíná líčením rodinné krize manželů Oblonských. Dolly Oblonská zjistí, že jí byl její manžel nevěrný a chce ho opustit. Stěpan Oblonskij si je této chyby vědom a snaží se situaci vyřešit tím, že povolá z Petrohradu svou sestru Annu Kareninovou, aby je opět smířila. Té se to skutečně podaří.
Dolly pak seznámí Annu se svou mladší sestrou Kitty, která si v té době vybírá manžela. Zajímají se o ni dva muži: důstojník Vronskij a její dlouholetý přítel Konstantin Levin, který je do ní silně zamilován. Kitty si však chce vzít Vronského, přestože on neměl nikdy v úmyslu dát jí své slovo. A když potkal v Petrohradě Annu, zamiloval se do ní a na plese s ní protančil celý večer. Kitty z toho onemocní nešťastnou láskou a odjíždí do ciziny. Lituje, že odmítla Levina, protože si uvědomila, že ho vlastně moc milovala. Anna vidí co způsobila a rozhodne se vrátit do Petrohradu k manželovi, kterého nemiluje, a k synovi Sergejovi. Odjíždí také ze strachu, aby se do Vronského nezamilovala. Ten ji však pronásleduje a Anna podléhá citům.
Celý tento vzah ji ničí. Anna nedovede být pokrytecká, nedovede lhát a přetvařovat se a svůj poměr nijak netají. Proto ji společnost přísně odsuzuje. Když Anna zjistí, že je těhotná, řekne vše manželovi a opustí jej. Zároveň se však musí vzdát svého syna Sergeje. Po těžkém porodu dcerky odjíždí s Vronským do ciziny.
Kitty se mezitím opět setkává s Levinem. Ten ji požádá o ruku a po svatbě spolu žijí na venkově. Kareninovi oproti tomu nejsou stále rozvedeni. Mezi Vronským a Annou začíná docházet k častým hádkám. Anna má špatné svědomí a trpí odloučením od syna. Pod tímto vlivem začne na Vronského bezdůvodně žárlit. I když Vronský Annu velmi miluje, cítí se být vázán a těžko tuto situaci zvládá. Proto se Anně raději vyhýbá. Jednoho dne, po těžké hádce s Vronským, její zoufalství vrcholí. Uvědomuje si, kolik lidí zradila a jak je celou společností zavržena. Nevidí jiné východisko a rozhodne se svůj život ukončit skokem pod vlak. Když se Vronský doví o její sebevraždě, ztrácí smysl svého života a nastupuje jako dobrovolník do války proti Turkům.


Ukázky z knihy (Část sedmá, kapitola XXXI, str. 756)

Chtěla se vrhnout pod první vůz, jehož střed se octl proti ní. Ale začala si sundávat z ruky červenou kabelku a to ji zdrželo, až už bylo pozdě. Střed vozu ji minul. Musela čekat na další vůz. Zmocnil se jí pocit, jaký mívala, když se při koupání chystala vejít do vody, a udělala si křížek. Navyklý pohyb při znamení kříže vyvolal v její duši celý řetěz dětských i dívčích vzpomínek, temnota, která jí všecko zahalovala, náhle spadla a na okamžik před ní vyvstal život se všemi hřejivými minulými radostmi. Ale nespouštěla zrak z kol dalšího vozu, který se blížil.A přesně ve chvíli, kdy byl střed mezi koly proti ní, odhodila červenou kabelku, s hlavou vtaženou mezi ramena padla pod vůz na ruce a lehce, jako by chtěla hned zase vstát, poklekla. A v témž okamžiku se zhrozila, co dělá. Kde je? Co dělá? Proč? Chtěla se zvednout a uskočit zpět, ale cosi obrovského, neúprosného ji udeřilo do hlavy a vleklo ji na záda. "Panebože, odpusť mi všecko!" hlesla, když si uvědomila, že zápas je marný.
Stařeček z její noční můry cosi mumlal a pracoval s železem. A svíce, při níž četla knihu plnou nepokoje, klamu, bolesti a zla, ta svíce vzplanula jasnějším světlem než kdy jindy, ozářila jí vše, co předtím bylo obestřeno tmou. Zapraskala, začala skomírat a zhasla navždy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama