Červen 2012

Úvaha

28. června 2012 v 19:58 Moje slohové práce
Věřím?
Můžeme věřit ve spoustu věcí. Věříme v sami sebe, věříme svým přátelům a můžeme věřit i v Boha.
V Boha věří mnoho lidí. Pro jiné je nepochopitelné, věřit v něco, co nikdo nikdy neviděl. Víme jistě, jestli Bůh existuje, nebo neexistuje? Je na každém z nás, jestli v Boha věřit budeme.
Každý z nás se už ale určitě někdy dostal do těžké životní situace. Musíme se připustit, že když jsme nevěděli, jak dál, najednou jsme si začali moc přát, aby se stal zázrak nebo aby nám pomohl kdokoliv.
Já osobně v Boha nevěřím. Často si pokládám otázku, jestli by Bůh dopustil, aby se děly ve světě i špatné věci, kdyby opravdu existoval. Dopustil by například, aby zemřel někdo při autonehodě, kterou nezavinil? Podle mě je většina válek vlastně kvůli Bohu. Dopustil by Bůh, aby kvůli němu umíraly miliony lidí? Lidé jdou do války odhodláni zemřít a zabíjet jiné pro někoho, koho nikdy neviděli.
Myslím si, že existence Boha zůstane i nadále velkou záhadou. I nadále bude pomáhat přežít mnoha lidem a mnohým i život vezme. Asi nemůžeme říct s jistotou, že věřit v Boha nikdy nebudeme. Nikdy nevíme, co nás v životě potká. Důležité je upnout se na něco, co nám pomáhá bez ohledu na to, jestli to existuje.

Citát 13.3

15. června 2012 v 8:56
  Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem; to nejdůležitější je očím neviditelné.
                                                                                                                                           Malý princ  

Citát 13.2

12. června 2012 v 15:30 Citáty a přísloví
Nikdy jsem nedopustil,aby škola stála v cestě mému vzdělání.
M.Twain


Koně

8. června 2012 v 13:00

Hucul


Hucul je původem z Karpat a považuje se nejstarší plemeno původních poníků v Evropě. Jsou to zvířata blízce spřízněná s tarpanem, kterého připomínají zvláště tvarem krátké hlavy a převážně tmavohnědým zbarvením srsti. Plemeno se vyvinulo jako výsledek křížení mezi tarpanem a mongolskými koňmi, a proto se jeho původ označuje jako orientální.
Jeden z prvních hřebčínů plemene Hucul byl založen v roce 1856 v Lučině u Radovce v Rumunsku. Zvířata tam byla po několik let selektivně křížena, aby se co nejvíce udžel jejich původní typ. Za druhé světové války se jejich počet výrazně snížil a nízký zůstal až do založení organizace Hucul CLub, jejímž cílem bylo toto plemeno obnovit. Úsilí slavilo úspěch a v roce 1972 byla založena jeho plemenná kniha.

Jako všechna horská plemena i huculové jsou zvířata tvrdá a odolná, schopná přežívat i velmi drsné klimatické podmínky. Mají naprosto jistý hod a současné době se používají k nošení nákladů po krkolomných horských stezkách. Hodně se také používají pro tažnou práci, a lze je použít jako jezdecké koně pro děti. Huculové se tradičně používali na osamocených horských farmách pro všechny druhy zemědělsých prací. Ukázalo se, že jsou univerzální. Jejich drsné životní prostředí z nich udělalo zvířata velmi odolná vůči mnoha koňskými nemocem, jsou neobyčejně zdraví. Končetiny mají dobře utvářené a velmi odolné, a pro se okovávají jen zřídkakdy.Dokonce se to nedělá ani kvůli pohybu v obtížném terénu. Huculové mají velmi dobrou povahu a jsou pošlušní a mírní, což z nich dělá vhodná zvířata pro děti. Mají také přirozené skokové schopnosti a velkou vytrvalost.

Huculové mají malou a primitivní hlavu s malými a čilými ušními boltci a živýma očima. Krk je krátký, silný a svalnatý, hřbet je kompaktní a silný, s nevýrazným kohoutkem. Lopatky jsou strmé, což má za následek krátkou a vysokou akci. Hrudník je hluboký a široký, záď zakloněná. Končetiny jsou silné, ale často s nesprávně postavenými hlezny ( tzv. kravský postoj). Barva srsti se různí od odstínů hnědé po černou a ryzou. Kohoutková výška je od 12,1 do 13,1 hh ( 122,5 - 132,5 cm).

Citát 12.3

8. června 2012 v 13:00
Čínské přísloví

Kůň divoký

8. června 2012 v 12:00

Mustang

Mustang je název zdivočelých koní v USA, kteří se v přírodě poprvé objevili v 16. století. Jsou to potomci španělských koní dovezených do Ameriky dobyvateli. V této době se jistý počet těchto koní utekl ze zajetí nebo byli do přírody vypuštěni a zvířata si pak vytvořila stáda. Mustang odvozuje své jméno od slova mesteth což znamená ,, stádo" nebo ,,skupina koní".
Po celá staletí bylo do volné přírody vypouštěno nebo ze zajetí unikalo mnoho různých plemen a typů. Koně vytvářeli stáda.
Existuje důkaz, že těžší typ je pravděpodobně odvozen z původních dělostřeleckých a kočárových koní, kteří utekli běhěm bitvy, a usuzuje se, že tito koně mají svůj původ ve východofríském koni, o kterém se ví, že byl oblíbený v armádě. Kdysi bylo mustangů v přírodě velké množství, které způsobilo až ničení pastvin pro domácí zvířata. Za této situace vznikl nahodilý systém lovu mustangů, kteří jsou zabíjeni pro maso pro zvířecí domací mazlíčci nebo pro lidskou potřebu. Rozsáhlé a protiprávní zabíjení mustangů vedlo k velkému snížení počtu zvířat a tato situace pokračovala až do roku 1971, kdy byl vydán první zákon týkající se kastrace mustangů.

Mustangové dnes používají federální ochrany a na jejich spokojený život dohlíží i organizace BLM- Bureau for Land Management. V roce 1973 byl zahájen kontroverzní program ,, Adoptujme koně", o kterém si mnoho lidí myslí, že pomohl zvládnout počty mustangů. Věří se, že obecný standart mustangů se zlepšuje prostřednictvím správy BLM. Slabší hřebci se ze stád eliminují a život se stádem je umožněn pouze kvalitnějším zvířatům. Mezi mustangy existuje velká rozdílnost fyzických rysů v důsledku působení životních podmínek během jejich zdivočelého způsobu života.

Mustangové však stále vykazují charakteristické znaky původních španělských koní, především španělský typ hlavy s klabosým profilem. Koně obvykle mají krátký krk a poněkud strmou lopatku, nevýrazný kohoutek, krátký hřbet a špatně utvářené, ale silné končetiny. Stejně jako všechna zdivočelá zvířata mají i mustangové rebelantskou a nezkrotnou povahu, i když zkušeným zacházením se mnozí ochočí tak, že jsou z nich dobří jezdečtí koně. Jejich kohoutková výška je od 14 do 15 hh ( 140-150 cm). a zvířata mohou mít libovolnou barvu srsti.

Koně Hafling

7. června 2012 v 14:00

JMÉNO
Jméno hafling vzniklo podle malé obce Haflingen v Otztulských Alpách v Tyrolsku

HISTORIE CHOVU
Centrem chovu je vesnice Hafflingen v Rakousku. Hlavní hřebčín je v Jenesii. Tento poník je sice chladnokrevník, má však i arabskou krev po hřebci El Bedavi XXII. Základní chov zahrnoval dnes vyhynulého alpského tažného koně.

VLASTNOST
Jako horský pony domovem na vysokohorských pastvinách může hafling snadno pracovat na příkrých svazích. Je využíván jako jezdecký kůň, při lesních pracích a k tahání smyků i povozů. Je to silné a tvrdé plemeno, které se dožívá vysokého věku. Haflingové jsou používáni k práci nejdříve ve čtyřech letech a mohou být aktivní při plném zdraví až do 40 let.

VZHLED
Hlava je živá a s laskavým výrazem, velkýma očima, širokými nozdrami a malýma, pohyblivýma ušima. Krk je dobře tvarovaný, takže podtrhuje celkový dojem vyvinutých svalů. Tělo je poměrně dlouhé, ale hluboké v hrudníku. Má silný kříž. Kohoutková výška se pohybuje kolem 135 cm. Barva ryzá až palomino.

Tento pohledný a všestranný koník dostal své jméno po vesničce Hafflingen v jižním Tyrolsku (Ötztalské Alpy). Původně byl chován kolem Italského města Merana, když však Rakousko toto území ztratilo, přestěhoval se chov haflingů do Ebbsu, města v severním Tyrolsku. Zde se podařilo udržet čistý chov tohoto rakouského národního plemene. Z mateřské strany se na vzniku plemene podíleli domácí alpské klisny křížené s arabskými hřebci. Všichni dnešní haflingové mají společného předka, polokrevného araba jménem El Bedavi XXII. Potomci tohoto hřebce se pak stali zakladateli otcovských linií (249 Folie).
Cíleným výběrem jedinců se v průběhu jednoho století podařilo chovatelům vytvořit plemeno koně v ustáleném typu a barvě. Hafling je světlý či tmavý ryzák s výrazně bílou hřívou a ocasem. Vyznačuje se pevnými kopyty a dlouhým krokem. Hafling je ochotný a učenlivý, má přátelskou povahu. Kohoutková výška hůlková je u klisen 138 - 150 cm, u hřebců 142 - 150. Ve své péči je nenáročný a skromný, celoroční pobyt na pastvinách u něj posiluje mimořádnou otužilost a houževnatost.
Hafling je univerzální kůň. Používá se ke všem zemědělským pracím jako tahoun, jako kočárový kůň, je využíván při voltiži, hypoterapii. Popularita haflingů stoupá také v oblasti agroturistiky a rekreačního ježdění.
Pro svou nenáročnost a krásu si hafling získal srdce mnoha chovatelů po celém světě. Je chován od USA až po Japonsko, v Himalájích, v Jihoafrické republice, Austrálii....Ve spolku chovatelů je zapsáno více než 40 světových zemí.
V České republice funguje od roku 1990 Český svaz chovatelů haflingů, který má svůj program, stanoví cíl a standard plemene, metody a postupy šlechtění. V současné době působí po celém území Čech a Moravy na 25 licentovaných hřebců, z toho 5 elitních. Hafling je u nás zastoupen ve větším počtu zejména ve stájích a na farmách zabývajících se agroturistikou a hypoterapií. Jednotlivé kusy vlastní drobní chovatelé, kteří tohoto koníka využívají jako společníka k dětem či občasným projížďkám do přírody.
Chov haflinga u nás je relativně kvalitní, avšak nedosahuje takových výsledků, jako v mateřských zemích. Přesto funguje plemenná kniha a chov u nás dostal šanci a možnost se i nadále rozvíjet

Film Tady hlídám Já

7. června 2012 v 13:00 Seriály a Filmy

Tady hlídám já/ rodinná komedie

Malé Kačence je sedm let, ovšem člověk se vedle ní musí mít na pozoru. Kačka je totiž hyperaktivní, neposedí na jednom místě a každou chvíli vymýšlí něco, z čeho její okolí nebude mít ani trošku radost. Většina lidí by ji ráda poslala ke cvokaři, ovšem řešení jejího problému je mnohem jednodušší. Pes Hugo by podle dědy měl být jejím nejlepším kamarádem a ochráncem zárověň. Ze začátku z něj sice budoucí nevlastní táta není moc nadšený a musí zrušit dovolenou v Řecku, ovšem i na Šumavě je pěkně a možná, že tyhle společně naplánované prázdniny uprostřed lesů budou nakonec to nejlepší, co se téhle čerstvé rodině mohlo stát. V hlavních rolích ve filmu pro celou rodinu uvidíte Lukáše Vaculíka, Jitku Ježkovou, Vladimíra Javorského nebo Kláru Jandovou.

Koza, vlk a zelí

7. června 2012 v 12:00

Některé hry vyžadují od hráčů nejen zručnost, postřeh a rychlost, ale i schopnost logicky uvažovat. K těmto hrám patří známá hra o koze, vlku a zelí. Můžeme ji hrát třeba s tužkou a papírem, ale my si postavíme její elektrickou variantu.
Základní potřeby:
  • 3 jednoduché dvoupólové přepínače
  • 1 dvojitý dvoupólový přepínač
  • prkénko, laťka, vodiče
  • malá žárovka, 2 zdířky
  • plochá baterie
Princip hry:
U říčního přívozu se sešli koza s vlkem a měli hlávku zelí. Požádali převozníka, aby je převezl na druhý břeh řeky, ale výhradně po jednom. Problém však je v tom, že na žádném břehu nesmí zůstat sami koza s vlkem (to by s kozou dopadlo špatně), ani koza se zelím (koza by si na hlávce pochopitelně pochutnala). Úkolem hráčů je najít způsob, jak má převozník tento úkol splnit s co nejmenším počtem převozů.
Stavba přístroje:
Z překližky vyřízneme obdélník, vyvrtáme otvory pro přepínače, zdířky a objímku žárovky a po stranách přibijeme laťky.
Do otvorů upevníme všechny součástky, propojíme je izolovaným vodičem podle schématu zapojení a označíme písmeny P (převozník), K (koza), V (vlk) a Z (zelí) funkce jednotlivých přepínačů. Vnější provedení můžeme pozměnit podle vlastních představ a možností, například i s baterií zabudovat přístrojek do vhodné plastové krabičky.
Při hře vždy přepneme současně dva přepínače a toto přepnutí započítáme jako jeden převoz. Při každém porušení pravidel (např. ocitne-li se koza sama se zelím) se rozsvítí žárovka a hráč musí začít od začátku. Spolu jsou vždy ti cestovatelé, jejichž páčky jsou přepnuté stejným směrem. Začátek hry by mohl vypadat například takto:
1.přepneme P a K(převozník převáží kozu na druhý břeh, vlk zůstává se zelím)
2.přepneme P zpět(převozník se vrátil zpět)
3.přepneme P a V(převozník převáží vlka na druhý břeh, zelí zůstává samo)
4.přepneme P a K zpět(převozník převáží kozu zpět, vlk zůstává sám)
5.přepneme P a Z(převozník převáží zelí na druhý břeh, koza zůstává sama)
6.přepneme P a V zpět(převozník převáží vlka zpět, zelí zůstává samo)
7.přepneme P(převozník jede sám na druhý břeh, vlk zůstává s kozou na jednom břehu, zelí samo na druhém břehu)
Rozsvítí se žárovka, protože vlk zůstal sám s kozou. Všechny přepínače přepneme do polohy 1 a hra začíná znovu.

Ještě trochu logiky?
Dlouhou historii mají například úlohy s přeléváním kapalin, nejčastěji vína. Jejich řešení nebývá obtížné, i když se často postupuje metodou pokusů a omylů. Zkuste vyřešit například takovéto úlohy:
1. Máme tři nádoby o obsahu 7,5 a 3 litry. Sedmilitrová nádoba je plná, ostatní jsou prázdné. Úkolem je získat pouze přeléváním množství 6 litrů a 1 litr v libovolných nádobách. Jak to udělat, aby počet přelévání bylo co nejmenší? (Dá se toho dosáhnout po 5 krocích. Jakých ???)
2. Na začátku máme plnou nádobu o obsahu 9 litrů a dvě prázdné nádoby o obsahu 8 litrů a 2 litry. Na konci máme mít v největší nádobě 4 litry, v prostřední 3 litry a v nejmenší 2 litry kapaliny. Na kolik přelití toho lze dosáhnout? (Výsledku se dá dosáhnout po 6 krocích. Jakých ???)

Měříme vítr

7. června 2012 v 11:00
MĚŘÍME VÍTR
Větrné elektrárny vyrábějí elektrickou energii přeměnou z energie proudícího vzduchu. Stavba těchto typů elektráren má smysl jen tam, kde vane vítr často a dostatečnou rychlostí (na horách, na mořském pobřeží). Směr a rychlost větru se měří anemometrem.
Základní potřeby:
  • modelářské lišty, prkénko, trubička
  • tenký hliníkový plech
  • plastové lahve
  • montážní materiál
Stavba modelů anemometru:
1. Větrný kříž
Základem konstrukce je kříž sestavený ze dvou kolmých modelářských lišt o průřezu
20 x 5 mm. Ve středu kříže je osa ze šroubu M6, dlouhého aspoň 80 mm.
Na konce křížových ramen šroubkem upevníme lehké misky zachycující vítr. Snadno je získáme například opatrným odříznutím dolní části půllitrových plastových PET lahví. Přišroubované misky pro zpevnění spoje ještě oblepíme samolepící páskou.
Dále zhotovíme rukojeť z vypsaného barevného fixu. Fix nejprve rozebereme: plochými kleštěmi vytáhneme kreslící hrot a zátku trubice, pak špejlí vytlačíme barvící vložku. Od spodního konce, v němž byl zasazený hrot, odřízneme úsek stejně dlouhý jako použitý šroub M6. Dovnitř trubičky vložíme větší ocelovou ložiskovou kuličku a řádně ji zatlačíme do zúžené části trubičky. Šroub - osa se bude při otáčení opírat o kuličku a tím se zmenší jeho tření.
Při měření rychlosti větru zvedneme rukojeť s větrným křížem a podle počtu otáček usuzujeme na rychlost větru.
2. Větrná tabule
Jednoduše a poměrně přesně můžeme měřit rychlost větru také výchylkou větrné tabule.
Obdélník tenkého hliníkového plechu zavěsíme dvěma malými kroužky na hřídelku z ocelového nebo mosazného drátu, ve které jsou pro kroužky vytvořeny malé prohlubně.Hřídelka je upevněna v protilehlých stojanech. K jednomu stojanu je přichycena čtvrtkruhová stupnice z nabílo natřeného hliníkového plechu nebo plastu.
Při měření namíříme přístrojek proti větru a na stupnici odečteme výchylku otočného obdélníku od svislé roviny. Stupnici můžeme zkusmo ocejchovat přímo v metrech za sekundu podle níže uvedené tabulky.
Trochu meteorologie:
Profesionální anemometr pracuje na podobném principu jako větrný kříž: jeho tři nebo čtyři lehké hliníkové misky se otáčejí ve vodorovné rovině a pohánějí malý generátorek nebo elektronický čítač otáček. Velikost napětí vznikajícího elektrického proudu závisí na rychlosti otáčení generátorku a tedy i na rychlosti větru. Meteorologové mohou jednak přesně zjistit rychlost a směr větru, jednak tyto údaje současně zaznamenává a zpracovává připojený počítač. Princip měření rychlosti proudění vzduchu si můžeme vyzkoušet také na našem modelu větrné elektrárny (vozík s vrtulí).
Rychlost větru se dá odhadnout podle jeho projevů:
0 - úplné bezvětříkouř stoupá svisle vzhůru, listy na stromech se nehýbou
1 - mírný tah vzduchurychlost 2 až 6 km/hkouř se mírně odchyluje
2 - lehký vánekrychlost 7 až 12 km/hpohybují se listy na stromech
3 - vánekrychlost 13 až 18 km/hlisty na stromech jemně šumí, hýbe se vlajka na stožáru, lehce se vlní vodní hladina
4 - mírný vítrrychlost 19 až 26 km/hlehce se hýbou větve a špičky stromů, vlajka se nadouvá
5 - čerstvý vítrrychlost 27 až 35 km/hpohybují se větve, šumí lesy, vítr se opírá do těla, po hladině běží vlny
6 - silný vítrrychlost 36 až 44 km/hhučí lesy, vysoké vlny na hladině
7 - prudký vítrrychlost 45 až 54 km/hprohýbají se kmeny stromů, vítr ztěžuje chůzi
8 - bouřlivý vítrrychlost 55 až 65 km/hlámou se větve stromů
9 - vichřicerychlost 66 až 77 km/hpadá krytina ze střech
10 - silná vichřicerychlost 78 až 90 km/hlámou se stromy, polomy a vývraty
11 - mohutná vichřicerychlost 91 až 104 km/htříští se sklo v oknech, kácejí se ploty, padají zdi
12 - orkánrychlost nad 104 km/hvítr odnáší střechy, boří stavby

Citát 12.1

6. června 2012 v 20:00
Lope de Vega

Filmová premiéra

6. června 2012 v 19:53 Seriály a Filmy

DonT stop/ drama

Bojovat proti systému se bude vždycky. Dneska to jde celkem bezproblémů, ovšem když chtěl člověk v osmdesátých letech vyjádřit nesouhlas s tím, jak to tam soudruzi šéfují, riskoval kriminál nebo alespoň pořádnou nakládačku. Ani to není ale nezabránilo partě kamarádů z filmu DonT Stop v tom, aby založili punkovou skupinu a vyřvali svoje názory do světa. Miki a jeho kamarád Dejvid a další se v roce 1983 seznámili s kapelou The Clash a její deskou London Calling. A tahle muzika jim změnila život. Rozhodli se taky zkusit pořádně hrábnout do strun, pohoršit pár kolemjdoucích a dát celému světu hlasytě najevo, že teď jsou tady oni a že je nezajímá, co si o nich okolí myslí. Richard sice DonT Stop na poli celovečerního filmu debutuje, ovšem má za sebou spoustu reklam a dvakrát byl nominován na Českého lva v kategorii Nejlepší kamera, a to za filmy Samotáři a Grandhotel. Na své si přijdou milovníci punku, film má premiéru v kinech 14.6.2012, fim zachycuje vznik punku v Čechách zazní v něm skladby součastných internpetů upravené do kontrastu osmdesátých letech.

Kdy vlastně vře voda

6. června 2012 v 19:09
KDY VLASTNĚ VŘE VODA ?
Na tuto otázku asi většina lidí bez zaváhání odpoví, že voda vře při 100oC. Znáte však také poučku, že ve vysokých horách vře voda při nižší teplotě. Velmi jednoduše se přesvědčíme, že voda skutečně může vřít při nejrůznějších teplotách!
Základní potřeby:
  • injekční stříkačka 20 ml
  • vzduchotěsná zátka z injekční jehly
Provedení pokusu:
Do injekční stříkačky nasajeme 10 ml vody zahřáté asi na 70oC, stříkačku obrátíme otvorem vzhůru a vytlačíme případnou vzduchovou bublinu. Pak otvor pevně uzavřeme ukazováčkem a druhou rukou posuneme píst až do dolní polohy. Ve vodě a na stěnách se objeví bublinky a voda několik vteřin vře, ačkoliv je její teplota mnohem menší než 100oC.
Chceme-li pokus předvádět spolužákům v hodině fyziky, můžeme pro pohodlnější práci stříkačku doplnit vzduchotěsnou zátkou. Tu zhotovíme z vyřazené injekční jehly: štípacími kleštěmi zkrátíme jehlu na délku asi 1 cm, zploštíme ji, několikrát kovovou část zahneme a ohyby řádně stiskneme. Takto zaslepený konec jehly ještě obalíme malým kouskem moduritu a necháme chvíli povařit (při 100oC !). Při pokusu uzavřeme stříkačku místo prstem takto upravenou zátkou.
Až se přesvědčíme, že voda opravdu může vřít i při nižší teplotě, zaexperimentujeme si s čím dál chladnější vodou - do varu se nám podaří uvést dokonce i chladnou vodu z vodovodu!

Trochu teorie:
Při vypařování musí molekuly vody překonávat vnější tlak vzduchu nad hladinou. Když zahřejeme vodu na takovou teplotu, že vzniklá vodní pára má stejný tlak jako je tlak okolního vzduchu, dochází k varu - voda se vypařuje nejen na hladině, ale bubliny páry vznikají i uvnitř kapaliny, na stěnách a dně nádoby. Za normálního atmosférického tlaku (101,3 kPa) vře voda právě při 100oC, při nižším atmosférickém tlaku má však vodní pára dostatečný tlak už při nižší teplotě. Teplota varu vody tedy závisí na velikosti vnějšího tlaku: čím je tento tlak nižší, tím nižší je i teplota varu. Platí to i pro ostatní kapaliny.
Chceme-li, aby voda vřela již při 50°C, musíme snížit vnější tlak na 12,2 kPa. Pokud má vřít již při 20°C, musí mít vnější tlak hodnotu jen 2,3 kPa. Naopak při zvýšení vnějšího tlaku na 200 kPa vzroste teplota varu vody na 120°C.
Uvnitř stříkačky se nad hladinou při posunutí pístu zpočátku vytvoří prakticky vákuum, do kterého se začne voda vypařovat. Protože tlak nad hladinou je minimální, začne voda vřít i při teplotách mnohem nižších než 100°C. V prostoru nad hladinou však postupně přibývá vodních par, tlak nad hladinou roste a var proto zvolna ustává.
Var vody za zvýšeného tlaku (tj. při teplotě vyšší než 100°C) se využívá například vtlakovém hrnci. Při vyšší teplotě se jídlo dříve a lépe uvaří. V tlakové nádobě jaderného reaktoru má voda teplotu až 320°C a přesto ještě nevře - v reaktoru je totiž vysoký tlak, kolem 15 MPa (tj. 150 atm)!

Citát 12.2

5. června 2012 v 16:00 Citáty a přísloví
Vzpomínka ti zůstane navždycky,
čistá a nezkalená v srdci.
Nevybledne ani nezestárne.
( J.R.R. Tolkien)

Citát 12.0

4. června 2012 v 12:00
Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla
Václav Hrabě

Citát 3.1

4. června 2012 v 9:04 Citáty a přísloví
,,Líbí se mi, když člověk umí v každé
situaci vyhmátnout to
nejzábavnější zní. "
( Anonym)

Citát 13.1

3. června 2012 v 14:30
Miluji život, protože
mi dal tebe!
Miluji tebe, protože
ty jsi můj život!
John Lennon

Citát 13.4

2. června 2012 v 8:52
Jsme tím, co si pamatujeme. Bez paměti mizíme, přestáváme existovat, naše minulost je vymazána a přece věnujeme paměti jen málo pozornosti, kromě případů kdy nás opustí. Dělám strašně málo k jejímu procvičení, živení, posilování a ochraně
Mark Twain

Mýdla

1. června 2012 v 13:30 Vyrob si sám
Mýdla

Na stopě Zmrzce

1. června 2012 v 13:00

Zmrzku lížeme díky Marku Polovi

Dát si v tak parném létě zmrzku to je sen