Jak žijeme

31. května 2012 v 12:00

Internet jako droga

Dokážete se odtrhnout odtrhnout od počítače?
Na internetu můžete prý najít cokoli. Jenže někteří mu propadnou natolik, že přitom hledání úplně zapomenou na všechno ostatní, až nakonec ztratí i sami sebe.
Závislost si lze vypěstopat prakticky na čemkoliv. Lékaři zdokumentovali třeba neodolatelné pokušení kousat led, pojídat hlínu, pojídat hlnínu nebo olizovat křídu. Ostatně stačí, když se projdete po ulici a dost možná narazíte na někoho s očividnou závislostí na piercingu, tetování nebo návštěvách solária. Většina takových psychických stavů není tak docela k pousmání. Novým přírůstkem do této nešťastné rodiny je závislost na internetu.

Svět? Myslíš Warcraft?

Internetová závislost má mnoho podob. Někdo se nemůže odthrnout od nekonečného brouzdání slevovými kupony, jiný beznadějně utrací v online casinu. Jednou z nejzávaznějších forem je závislost na online hrách. Možná si vzpomete, jak před pár lety každý druhý propadl famaření na Facebooku. A šlo jen o bezcílné klikání s jednoduchou grafikou. Teď si představte, jak může na někoho se sklonem k herní závistnosti zapůsobit třeba World of Warcraft nebo nové online Star Wars. Obrovský svět plý hráčů, objevování a dobrodružtví. Minulé generace to měly jednodušší odthnout se od kostrbaté single-player arkády jde snáz, než vypnout něco, co bude dál žít i potom, co zadáte log out.

Krev na klávesnici

První závislák na internetových hrách se objevil už před dvaceti lety. Jistý britský student získal na vysokoškolské kojeli připojení k internetu a tak mu propadl. že místo studia trávil celé dny u online hry na hrdiny. Vzhledem k tomu, že šlo o černobílou textovou hru, můžeme to dnes považovat za opravdu heroický výkon. Před několika lety spáchal sebevraždu čínský kluk přesvědčený, že po smrti se dostane do světa svých hrdinů ve World of Warcraft. Další hráč zemřel na infark po padesáti hodinách nepřetržitelného hraní Starcraftu. Jednadvatiletý Američan ukončil dobrovolně svůj žibot po té, co se pohádal se svou dívkou ve hře Everquest. I těm nejzatvrzalejším cynikům po takových neštěstích ztuhnul úsměv. V Anglii dokonce před dvěma lety otevřeli kliniku s odvykací kúrou pro ty, co nemohou odtrhnout od počítače. Zde podstupují abstinenční program, podobný tomu, jaký znají alkoholici nebo gambleři.

Virtuální život

Teď máte pocit, že hry jsou ztělesněním zla. Ve skutečnosti na nich není nic špatného a odborníci se shodují, že pro relaxaci jsou dokonce mnohem lepší než například pasivní čučení na televizi. Ale všeho moc škodí. Ti, kteří tráví noci se svým virtuálním hrdinou, s ním prožívají prožívají fanstastická dobrodružství, tímto způsobem hledají zážitky, které jim jejich život nemůže přinést. Jenže začnou kvůli tomu, že tráví celé odpodlene a večery u počítače, začnou svůj osobní život skutečně ztrácet. Dostanou se do bludného kruhu a nakonec jim nezbyde opravdu nikdo jiný než virtuální alter ego byť na sebevyšším levelu, a je to tragédie.

Napiš mi na Facebook

Kdykoli

Internetovou drgou číslo dvě jsou sociální sítě nejčastěji Facebook, Twitter nebo YouTube. Od chorobného hraní se liší zpúsobem, jakým umožňují uniknout od reality. Zatímco hry vytváří nový, jiný a fantaskní svět, sociální sítě pracují s tím opravdovým. Mění se ale jeho pravidla. Můžeme si s někým psát, můžeme si prohlížet fotky známých, číst si co se jim přihodilo, psát jim komentáře... nic z toho však není opravdové setkání. Sociální sítě jsou pastí hlavně pro ty, kteří se necítí době ve společnosti a příliš si nevěří. Je snadné žít se spoustou kamarádů virtuálně, v pohodlí domova jim psát co všechno možné a třeba se naoko stát někým úplně jiným. Ta iluze ale může vydržet věčně a vždycky nakonec přinese neštěstí. Přestože internet je úžasný právě tím, že každou chvíli tam můžeme najít něco nového, je důležité mít na paměti základní pravidlo - on je tu pro nás, ne my pro něj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama