Květen 2012

Rukodělka

31. května 2012 v 22:02 Vyrob si sám

Krabicový drak

Pomůcky ke stavbě: smrkové nosníky o průřezu 5x5mm
a délce 1000 mm, kousek,

Odrážející se světlo

31. května 2012 v 21:53 Pokusy ve Fyzice

Odrážející se paprsek

Při pokusu uvidíte, jak se světlo
odráží od zrcadla.

Budeme potřebovat:

kapesní svítiln, alobal
gumu, zrcadlo, míč, tužku

1. Zakryjte konec kapesní 2. Položte zrcadlo, před světelným paprskem.
svítilny alobalem a udělejte Kousek dál umístěte míč a snažte se donutit
v něm tužkou otvor. Položte kapesní paprsek, aby dopadal na míč.
svítilnu v tmavé místnosti. Pokus opakujte po přesunutí míče do jiné
místnosti.

Co se děje?

Světlo dopadne na povrch v určitém
úhlu. Ve stejném úhlu se také odráží.
Zacílit paprsek do různých míst znamená
měnit úhel mezi zrcadlem a dopadajícím paprskem.
Podle toho se bude měnit i úhel odraženého paprsku.




Citát 3.4

31. května 2012 v 21:19 Citáty a přísloví
,,Pokud oslavíte sváte svátek zmrzlinou, volte
méně tučné tvarohové či jogurtové."
( Anonym)

Graffiti

31. května 2012 v 20:27 Moje slohové práce

Graffiti : vandalismus nebo moderní forma umění

Současnost nám přináší mnoho nového a zajímavého. Lidé jsou velice vynalézaví a tvořiví. O tom se můžeme přesvědčit v mnoho oblastech, zejména v umění. Každý z nás bere jako umění něco jiného. Důležité je, jestli v určité oblasti najde člověk zalíbení. V současné době jsou velice populární graffiti. Pro někoho znamenají druh určitého umění, pro jiného jsou znakem vandalismu.
Graffiti je druh výtvarného projevu ve veřejném prostoru. Pracuje se technikou nanášení barev, často ve formě spreje nebo fixy. Můžeme se setkat i s technikou škrábání nebo leptání. Graffiti se stalo jedním z původních pilířů kultury Hip hopu, která je označována jako kultura protestu. Ve všedním životě se s graffiti setkáváme běžně, hlavně ve městech. Je to tzv. městský folklór ulice.
Dříve se za výtvarnou práci ve veřejném prostoru považovaly jeskyní malby. Novodobé graffiti ale nenajdeme v jeskyních. Jejich původ je spojen s New Yorkem v období konce 60. let. Novodobé graffiti jsou k vidění, dá se říci, kdekoliv. Na starých, ale i na nových domech, mostech, dopravních prostředcích atd. Tady nastává problém. Jsou graffiti na domě cizího člověka pořád umění? Pro tvůrce určitě ano, majitel domu může být a také často je jiného názoru. Pokud nemá stejný vkus pro umění jako tvůrce díla, bere graffiti spíše jako vandalismus.
Na závěr snad mohu jen dodat, že milovníci graffiti by se své záliby určitě vzdávat neměli. Mnoho nadšenců říká, že je to jako droga. Svá díla by ale měli zveřejňovat na vyhraněných místech, kde nenarušují cizí majetek. Určitě by se dočkali většího obdivu a pochopení.

Komiksový hit Spiderman

31. května 2012 v 14:22

Spiderman

Asi ho ani nemusím představovat Spiderman je jednou z nejslavnějších komomiksových postav. Poprvé se objevil v roce 1962 díky ultra super borci jménem Stan Lee, chlápkovi, který tvořil ty nejslavnější hrdiny světa: Hulka, Thora, X-Meny, Fantastic Four, Darevila, Silver Surfera, Iron Mana a spoustu dalších. A stejně jako oni i Spiderman byl v té době odvážný experiment. Jednak nebylo zvykem, aby hrdinové byli hrdinové ještě nezletiletí. Teenagři mohli svalnatým hrdinům pomáhat, to ano, mohli pobíhat v barevných trikotech a mít veselé poznámky.... Ale že by bojovali sami? To ani náhodou. A pak.... udělat hrdinu podle pavouka? Jednoho z nejméně oblíbených tvorů světa? To už rovnou mohl Stan Lee přijít s Kryso-Manem, Štěnico-Manem či Nudleznosu-Manem.

Provinilý hrdina

A jako by to nestačilo, byla tu ještě jedna velká změna: Hrdinové doby byli čistě hrdinové. Jejich hlavním posláním a smyslem života byl boj se zlem spíše z pocitu viny. Jeho hlavními problémy jsou prázdná kapsa, holky ve všech podobách a velikostech, otravní spolužáci, veřejné mínění i příliš starostlivá tetička May. Čili věci, se kterými se mohl každý čtenář ztotožnit. A čtenář se také se Spider-Manem ztotožnil a sledoval ho na každém kroku téměř padesát let. Během té doby Peter Parker ( jak zní občanské jméno Spider-Mana) stihl přijít o lásku svého života Gwen Stacyovou, stát se uznávaným fotografem, oženit se s Mary-Jane Watsonovou, vyměnit barevný kostým za černý ( ten se ale ukázal být mimozemským symbiontem, který měl vlastní hlavu a stal se nakonec Spider-Manovým velkým protivníkem Venomem) a zase zpátky. Stihl mít vlastního klona, stát se členem týmu Avengers i Fantastic Four... a samozřejmě , porazit neuvěřitelnou spoustu záporáků.

Proti plechovce

Většina Spideyových prodtivníků se rekrutuje ze zvířecí říše. Tedy, ne, že by proti němu bojovali zdivočelí holubi, ale mezi jeho soupeři se často objevuje zvířecí motiv. je tu Lizard ( jetštěr), Dr. Octupus ( chobotnice), Vulture ( sup),
či Chameleon ( chameleon) či Scorpion ( štír). Je to ostatně celkem logické. Když mimozemšťan Superman bojuje proti útočníkům z vesmíru a mírně psychopatický Batman boje proti velkým psychopatům, tak s kým by bojoval hrdina, který získal sílu díky radioaktivnímu pavoukovi? S obřími plechovkami postřiku proti hmyzu? Ovšem tři Spepider- Manovi nejlavnější protivníci nejsou inspirováni zvířaty.

Trojce ultranepřátel

Máme tu i démonického Green Goblina ( čili Normana Osborna), šíleného podnikatele, který si zničení Spiderma-mana vzal svůj životní úkol... A právě on stojí za smrtí Gwen Stacyové ( nové detaily o téhle slavné události si můžete přečíst v právě vycházejícím komiksu Spider-Man: Hříchy minulosti). Dalším slavním soupeřem je silně zubatý mimozemský požírač mozků venom( momentálně ve služnách dobra- tak trochu), který v dobách největší slávy spojoval hned dvě bytosti, které měly na Parkera pifku- ato mizemský kostím zahořsklého novináře Eddiho Brocka. A samozřejmě nesmíme zapomenout na J. Jonaha Jamesona .Dříve šéf novin pro které Peter Parker pracoval, a momentálně starostu New Yorku, který viní Spideyho ze všeho, co se na světě událo. Od stávky popelářů až po hladomor v Africe.

Stále v akci

Spiderman je vychází už skoro padesát let a pořád neztrácí na své popularitě. Proč? Prostě ho člověk nemůže mít nerad. Je to outsider, se kterým všichni zametají a který je i přes své superschopnosti pořád až po uši v problémech. Má smysl pro humor, nadhled .... ale i přesto bere své poslání vážně. Můžeho srazit na kolena, ale pokaždé zase vstane. Neváhá riskovat svůj život, aby pomohl ostatním. Parkrát už se ocitl na pokraji absolutního zhroucení, ale vždycky to dokázal překonat. A i když není z hrdinů nejsilnější, když je to nutné, tak dokáže neuvěřitelné věci. I přesto je to pořád smolař, který je novinami označován za zločince, přítelkyněmi za švorcového troubu, tetičkou May za malé dítě a i kolegové superhrdinové by mu chvílemi nejraději zakroutili krkem. Je prostě sympaťák....

Moderní Spider-Man

Spider-Man vychází u nás hned v několika podobách. U Egmontu vychází Velkolepý Spider-Man, verze určená mladším čtenářům. Nakladatelství Netopejr vydává v řadě Comiksové legendy černobílé příběhy jeho začátků, Peter Parker chodil na školu, byl pořád na mizině a randil s Gwen Stacyovou. A Crew vydává jak klsické příběhy slavných autorů ( Utrpení a Poslední Kravenův lov), tak řadu, která vynesla Spider-Mana zpátky na vrchol, řadu psanou legendárním J.M. Straczynskim, řadu která začíná knihou příhodně nazvanou Návrat. A brzy by se měl u nás objevit další Spider-Man. Tentokrát přímo ultimátní. O co jde? když mají staré komiksy svůj půvab, nejsou čtením pro každého. V době,kdy začal Spider-man vycházet poprvé, byla vrcholem techniky barevná televize. I uvažování a chování lidí bylo jiné než dnes. A proto se šéfové nakladatelství Marvel odhodlali k radikálnímu kroku. Angažovali nejslavnější komiksové scénáristy, vzali ty nejslavnější hrdiny a vytvořili pro ně alternativní vesmír, kde začali vyprávět jejich příběhy od prvního sešitu. Znovu a moderně. Ten vesmír nesl označení ,,Ultimate." A tak vznikl Ultimate Spider-Man verze odehrávající se v naší realitě, kde se esemeskuju, fabookuje, twitruje a svět je vůbec modernější ( a taky drsnější). I hrdinové jsou mnohem mladší a chovají se podle toho. Komiksoví fandové rychle zjistili, že nedostali remake. Dostali opravdu alternativní verzi.






Jak žijeme

31. května 2012 v 12:00

Internet jako droga

Dokážete se odtrhnout odtrhnout od počítače?
Na internetu můžete prý najít cokoli. Jenže někteří mu propadnou natolik, že přitom hledání úplně zapomenou na všechno ostatní, až nakonec ztratí i sami sebe.
Závislost si lze vypěstopat prakticky na čemkoliv. Lékaři zdokumentovali třeba neodolatelné pokušení kousat led, pojídat hlínu, pojídat hlnínu nebo olizovat křídu. Ostatně stačí, když se projdete po ulici a dost možná narazíte na někoho s očividnou závislostí na piercingu, tetování nebo návštěvách solária. Většina takových psychických stavů není tak docela k pousmání. Novým přírůstkem do této nešťastné rodiny je závislost na internetu.

Svět? Myslíš Warcraft?

Internetová závislost má mnoho podob. Někdo se nemůže odthrnout od nekonečného brouzdání slevovými kupony, jiný beznadějně utrací v online casinu. Jednou z nejzávaznějších forem je závislost na online hrách. Možná si vzpomete, jak před pár lety každý druhý propadl famaření na Facebooku. A šlo jen o bezcílné klikání s jednoduchou grafikou. Teď si představte, jak může na někoho se sklonem k herní závistnosti zapůsobit třeba World of Warcraft nebo nové online Star Wars. Obrovský svět plý hráčů, objevování a dobrodružtví. Minulé generace to měly jednodušší odthnout se od kostrbaté single-player arkády jde snáz, než vypnout něco, co bude dál žít i potom, co zadáte log out.

Krev na klávesnici

První závislák na internetových hrách se objevil už před dvaceti lety. Jistý britský student získal na vysokoškolské kojeli připojení k internetu a tak mu propadl. že místo studia trávil celé dny u online hry na hrdiny. Vzhledem k tomu, že šlo o černobílou textovou hru, můžeme to dnes považovat za opravdu heroický výkon. Před několika lety spáchal sebevraždu čínský kluk přesvědčený, že po smrti se dostane do světa svých hrdinů ve World of Warcraft. Další hráč zemřel na infark po padesáti hodinách nepřetržitelného hraní Starcraftu. Jednadvatiletý Američan ukončil dobrovolně svůj žibot po té, co se pohádal se svou dívkou ve hře Everquest. I těm nejzatvrzalejším cynikům po takových neštěstích ztuhnul úsměv. V Anglii dokonce před dvěma lety otevřeli kliniku s odvykací kúrou pro ty, co nemohou odtrhnout od počítače. Zde podstupují abstinenční program, podobný tomu, jaký znají alkoholici nebo gambleři.

Virtuální život

Teď máte pocit, že hry jsou ztělesněním zla. Ve skutečnosti na nich není nic špatného a odborníci se shodují, že pro relaxaci jsou dokonce mnohem lepší než například pasivní čučení na televizi. Ale všeho moc škodí. Ti, kteří tráví noci se svým virtuálním hrdinou, s ním prožívají prožívají fanstastická dobrodružství, tímto způsobem hledají zážitky, které jim jejich život nemůže přinést. Jenže začnou kvůli tomu, že tráví celé odpodlene a večery u počítače, začnou svůj osobní život skutečně ztrácet. Dostanou se do bludného kruhu a nakonec jim nezbyde opravdu nikdo jiný než virtuální alter ego byť na sebevyšším levelu, a je to tragédie.

Napiš mi na Facebook

Kdykoli

Internetovou drgou číslo dvě jsou sociální sítě nejčastěji Facebook, Twitter nebo YouTube. Od chorobného hraní se liší zpúsobem, jakým umožňují uniknout od reality. Zatímco hry vytváří nový, jiný a fantaskní svět, sociální sítě pracují s tím opravdovým. Mění se ale jeho pravidla. Můžeme si s někým psát, můžeme si prohlížet fotky známých, číst si co se jim přihodilo, psát jim komentáře... nic z toho však není opravdové setkání. Sociální sítě jsou pastí hlavně pro ty, kteří se necítí době ve společnosti a příliš si nevěří. Je snadné žít se spoustou kamarádů virtuálně, v pohodlí domova jim psát co všechno možné a třeba se naoko stát někým úplně jiným. Ta iluze ale může vydržet věčně a vždycky nakonec přinese neštěstí. Přestože internet je úžasný právě tím, že každou chvíli tam můžeme najít něco nového, je důležité mít na paměti základní pravidlo - on je tu pro nás, ne my pro něj.

Citát 3.5

30. května 2012 v 14:21 Citáty a přísloví
,,Multikulturalismus a tolerance jsou
projevem pozitivního vývoje "
( Anonym)

Citát 13.7

28. května 2012 v 7:30
Knihy o zdraví čtěte pozorně, mohli byste zemřít na tiskovou chybu.
Mark Twain

Citát 13.9

24. května 2012 v 8:33 Citáty a přísloví
Staré dřevo k spálení, stará kniha ke čtení, staré víno k pití, starý přítel k vyprávění.
Alfons Aragonský

Citát 13.6

23. května 2012 v 16:45
Sex bez lásky je jako kniha bez textu...
Neznámý


Jaroslav Foglar

21. května 2012 v 21:44 Spisovatelé a jejich díla

2.díl Strach nad Bobří řekou

Doby už nejsou co jako dřív Stará čtvrť je obléhaná nepřítelem. Lidé čtou na ulicích noviny a říkají si co bude dál. Brzy to příde i na hochy od Bobří řeky. Nepřítel je stále krutější. Rikitan je jiný než dřív. Noviny nejdou nadračku jako dřív. Lidé se bojí co bude dál. Klubovna hochů od Bobří řeky byla ve starobylém domu. Klubovna u Modrého hroznu po v pádu nezůstala opuštěná, i když větší shromáždění mládeže se zdá nepříteli podezřelé. Rikitan nadále svolává pravidelné schůzky. Pořád se mluví o stejné situaci. Rikitane, hrozí nám nějaké nebezpečí? Cizáci prý všechny spolky zakazují, ruší a zabavují majetek. A budou se dál konat výpravy za město v neděli. Budou se konat schůzky? Tak podobně ptali se hoši Rikitana. Poplašné zvěsti se množí každým dnem. Byli popravováni lidé a do neděle slezl sníh. Nepřítel vnikl do země, slunce se opět ukázalo, vzduch byl stále chladnější.
Hoši vyrazili rokle Úmluvy, hned časne ráno, když se napřed sešli v Červeném dolíku. Někteří lidé je sledovali se starostlivými pohledy, kterým rozuměl asi jen Rikitan. Po chvilce k nim, ale přistoupil starší muž a ukázal na jejich slušivé kroje se slovy: ,, tohle už nebude moci smět nosit!" Hochy to znepokojilo a ptali se Rikitana. Proč bychom je nesměli nosit? To je jen začátek přijdou i horší věci řekl Rikitan. To se snad nebudeme moci hlásit k našemu sdružení?

Recenze na knihu

20. května 2012 v 23:21

Christopher Paolini plánuje návrat

do fantastického světa Alagaesie

V literárním světě se dnes již nenajde mnoho lidí, kteří by neznali jméno Christopher Paolini. A přes fakt, že před deseti lety ho neznal téměř nikdo. Rok 2002 znamenal v životě mladého autora zlom.V malém nakladatelství, které vlastnili jeho rodiče, vyšla první kniha s plánované trilogie. Odkaz dračích jezdců. O rok později vyšel Eragon v nakladatelství Random House, získal si širokou čtenářskou základnu v USA a záhy si dračího jezdce oblíbili příznivci fantasy po celém světě. Z plánované fantasy trilogie Eragon- Eldest- Brisingr se stala tetralogie zakončená knihou Inheritance. Proč ? Autor při psaní třetí části jednoduše zjistil, že se mu do jedné knihy nevejde vše, co potřebuje. Českého pžekladu čtvrtého dílu série se Paoliniho příznivci dočkali koncem března 2012. A v květnu 2012 se s populárním autorem mohli čtenáři osobně setkat v Praze. Návštěva Prahy byla součástí jeho tříměsíční mezinárodní cesty po Evropě., Austrálii a Novém Zélandu. 9.dubna 2012 vyrazil a návrat domů plánuje na 2.července 2012. Během své cesty se chce setkat s tolika fanoušky, s kolika to jen bude možné, a podepsat jim své knihy.
Jak došlo k tomu, že se patnáctiletý kluk pustil do psaní knihy? Kde nalezl inspiraci k fascinujícím scenériím a nezapomenutejným postavám? Všichni, kdo zjistí něco o životě Christophera Paoliniho, o jeho rodině, prostředí v němž žije, shledají, že jeho romány nemají až tak blízko k žánru fantasy, jak se mohlo zprvu zdát. Mnoho z toho, co je obsahem knih, je založeno na Paoliniho osobních zkušenostech, zážitcích a nádherné přírodě, v níž vyrůstal. V Paoliniho třech letech se jeho rodina přestěhovala do Montany. Tam žije úspěšný autor se svými rodiči dodnes. Děj knihy je zasazen do prostředí, které by se dalo popsat jako ,, středověká verze Montany". Pouhých několik kilometrů od Paoliniho domova se rozkládá Yellowstonský park a další místa, která se stala základními stavebními kameny pro fantastický svět Alagasie. Z reálného světa čerpá Paolini inspiraci také pro své postavy. Předlohou pro jednu z postav série mu byla setra Angela. Bylinkářka Angela hraje v příběhu klíčovou roli. je to právě ona, kdo odhalí Eragonovi jeho osud. Je to ona, kdo se objevuje naprosto neočekávaně a zasahuje ve chvíli, kdy se zdá, že situaci nelze vyřešit. Je bezpochyby jednou z nejzájímavějších a nejzáhadnějších postav série. Christopher dokáže ve své literární tvorbě skvěle využít vše, co kolem sebe vidí a co ho ovlivňuje. Nebýt jeho vnímavosti, dračí jezdci by nebyli tam, kde dnes jsou.
Za úspěchem série stojí spousta dřiny i trochu štěstí. Už ve svých patnácti letech Paolini úspěšně ukončil střední školu. Jeho rodiče měli pocit, že na vysokou je ještě brzy, a podpořili tedy svého syna v rozhodnutí napsat knihu. A nejen knihu, ale rovnou trilogii. Vždyť většina fantasy příběhů je psána jako trilogie, což? Za rok byla první verze knihy Eragon hotová a další rok trávil mladý autor úpravami. Zdonaloval charaktery, přepisoval dialogy a prováděl řadu změn. Jakmile měl, že je upraveno vše, co bylo třeba, předal rukopis svým rodičům, kteří ho vydali ve svém malém nakladateství Paolini International. Paolini se pustil do propagace knihy. Aby k tomu měl dostatek času vzdal se prozatím vysokoškolského studia.
Eragon byl čtenáři kladně přijat, ale vzhledem k velikosti, vydavateství se nemohli rodiče pustit do rozsáhlejší propagace. Jednoho dne se však na Paoliniho usmálo štěstí. Spisovatel Carl Hiaasen byl s rodinou na prázdninách v Livingstonu a jeho žena si koupila v místním supermaketu výtisk prvního vydání Eragona pro jejich syna. Toho Eragon naprosto pohltil a na základě jeho nadšení poslal Hiaasen knihu svému vydavateli. Alfred A. Kopft koupil Eragona i další knihy nedokončené série. A tady začal fenomenální úspěch tetralogie, vydávané nyní již pod záštitou nakladateství Random House.
Hlavní pilíře Paoliniho série jsou láska, přáteství, bratrství a věčný souboj mezi dobrem a zlem. To vše v kombinaci s bravurně vykresleným prostředím a výjimečným vypravěčským talentem autora tvoří tetralogii, která dokáže upoutat pozornost nejen dětí, ale i dospělých, kteří jsou shopni nechat svou fantazii běžet na plné obrátky.
Poslední kniha série Odkaz dračích jezdců nadobro ukončuje dobrodružství Eragona a dračice Safiry. Závěrečný bitva rozhodne o osudu celé země. Dokáže Eraragon se svými spojenci přemoci krutého krále Galbatorixe nebo neustálé bitvy vyčerpají bojovníky i zemi a vše bude ztraceno? Galbaritoxovi se před rozhodnou bitvou podařilo získat mnohem více síly a magických schopností, než ostatní očekávali. Dříve, než však dojde k závěrečné bitvě, bude prolito mnoho krve.... Jaká je vůbec daň, kterou budou muset spojenci zaptatit, než se dostanou ke svému cíli?
Christopher Paolini knihou Inheritance zakončuje dobrodružnou fantasy sérii, která pohltila mladé čtenáře i nespočet jejich rodičů. O obrovské popularitě dračích jezdců svědčí počet prodaných výtisků prvních třech dílů série. Po celém světě se prodalo 25 miliónů výtisků. Co plánuje dále? Paolini nevylučuje návrat do okouzlující země Alagasie. Jak to provede, to je ve hvězdách a v Paoliniho hlavě. Kromě toho vážně uvažuje o vyzkoušení žánru sci-fi. Každopádně až poté, co si dá od psaní chvíli pauzu. Není se čemu divit, vždyť s Eragonem strávil dlouhých 13 let. Oba dva měli stejnou sportovní čáru, Eragon i Christopher Paolini stavili na začátku příběhu 15 let. Zatímco Eragon se duševně i fyzicky vyvinul ve statečného bojovníka, Christopher vyspěl jako člověk i jako spisovatel. S každým dílem tetralogie je jeho spisovatelské zrání citelnější. O to napínavější bude čekání na další knihu s Paoliniho dílny.
Jak dlouho budeme muset na další knihu milovníka draků počkat? Vzhledem k tomu, s jakou precizností píše a jak si dává na svých knihách záležet, hned tak brzy to zřejmě nebude. Ti, kdo tvorbu úspěšného autora mají rádi, však budou jistě souhlasit, že se vyplatí počkat si . Rozhodně se máme na co těšit....

Ukázka z knihy Inheritance

Ne!" vykřikl Eragon, když se ze věže s burácením sesypala a pohřbila Rorana spolu s pěti dalšími muži pod šest metrů
vysokou hromadou kamení a zaplavila nádvoří temným
mračnem prachu.
Vykřikl tak hlasitě, až ho zaškrábalo v krku a hluboko v hrdle ucítil
kluzkou krev s příchutí mědi. Nadechl se, zlomil se v pase a rozkašlal se.
"Vaetna," zasípal a mávl rukou. Ozval se zvuk připomínající šustění hedvábí,
hustý šedý prach se rozdělil a vzduch uprostřed nádvoří se pročistil.
Eragon měl takovou starost o Rorana, že sotva zaznamenal, kolik sil mu
kouzlo odebralo.
"Ne, ne, ne, ne," mumlal si pro sebe. Nemůže být mrtvý. Nemůže, nemůže,
nemůže… Stále dokola si v duchu opakoval tuhle větu, jako by tím mohl
dosáhnout její pravdivosti. Ale s každým dalším zopakováním čím dál méně
vyjadřovala skutečnost či naději a spíše se stávala modlitbou adresovanou
světu.
Arya a další vardenští bojovníci před ním kašlali a otírali si oči dlaněmi.
Mnozí se krčili, jako by očekávali ránu; jiní užasle hleděli na předek poškozeného
hradu. Trosky části věže se vyvalily doprostřed nádvoří a zakryly
mozaiku. Dvě a půl místnosti v druhém podlaží a jedna ve třetím - ta, kde
tak strašlivou smrtí zemřel kouzelník - byly náhle odkryté a vystavené přírodním
živlům. Komnaty a jejich vybavení vypadaly v plném slunečním
světle špinavé a omšelé. Uvnitř od průrvy, u níž se právě ocitli, poplašeně
couvala hrstka vojáků vyzbrojená samostříly. Tlačili se, strkali a vybíhali
dveřmi ze síní a mizeli v hlubinách hradu.
Eragon se pokusil odhadnout váhu jednoho kvádru kamene v hromadě
trosek; muselo to být několik metráků. Kdyby společně se Safirou a elfy zabral,
určitě by pomocí kouzel dokázali kameny posunout, ale skončili by zcela

vysílení a zranitelní. A trvalo by to strašně dlouho… Eragon si vzpomněl
na Glaedra - zlatý drak byl dost silný, aby zvedl celou hromadu najednou -
ale te bylo hlavní si pospíšit! Než by se dostal ke Glaedrovu Eldunarí, uplynulo
by moře času. Kromě toho ani nevěděl, zda by dokázal přesvědčit
Glaedra, aby s ním mluvil a aby mu pomohl zachránit Rorana i další muže.
Pak si Eragon vybavil Rorana stojícího pod překladem dveří u vchodu
do věže − těsně předtím, než ho pohltil příval kamení a prachu − a najednou
mu došlo, co má udělat.
"Safiro, pomoz jim!" vykřikl Eragon, odhodil štít a vyrazil kupředu.
Za sebou slyšel Aryu, jak cosi říká ve starověkém jazyce - možná to bylo:
"Schovej to!", ale nebyl si tím jistý. Rychle ho dostihla a běžela vedle něj
s taseným mečem.
Jakmile doběhl k hromadě trosek, mocně se odrazil, vyskočil do výše
a přistál jednou nohou na šikmé stěně kamenného bloku, pak se znovu odrazil
a skákal tak z místa na místo jako kamzík šplhající ze strže. Takto sice
riskoval, že naruší stabilitu kamenů, ale šlo o nejrychlejší způsob, jak se dostat
tam, kam potřeboval.
Posledním dlouhým skokem se Eragon vymrštil na okraj druhého podlaží
a uháněl ke dveřím na opačné straně místnosti. Rozrazil je takovou silou,
že zlomil petlici a dveře vylétly z pantů, narazily do zdi chodby za nimi
a těžká dubová prkna se rozštípla.
Hnal se chodbou jako o závod. Vlastní kroky a dech mu připadaly podivně
ztlumené, jako by měl uši plné vody.
Zpomalil, když se přiblížil k otevřeným dveřím. V místnosti pětice ozbrojenců
diskutovala nad mapou. Nikdo z nich si ho nevšiml.
Eragon utíkal dál....




Citát 13.2

19. května 2012 v 13:00
Opravdová láska je umění
najít na světě někoho,
s kým si rozumíš lépe
než se sebou samým.
( Amiel)


Exkurze Praha a návštěva Knižního veletrhu

19. května 2012 v 8:00
Exkurze do Klemetina

Citát 13.3

18. května 2012 v 22:06 Citáty a přísloví
Potřebuje hodně statečnosti, abychom se postavili
se postavili svým nepřátelům, stejně tolik
ale i k tomu, abychom se postavili svým přátelům.
J.K.Rowling

Majáles v Rokycanech

12. května 2012 v 20:29 | L.R.Š

Dne 12.5.2012 se konal v Rokycanech májáles za podpory MěÚ na své si přišli i fanoušci harmonické punkové skupiny z Rokycan z názvem ,, Provokace bez legrace", která nejenže skládá bezvadné písně, ale má i mnoho fanynek a fanoušků z Rokycan a okolí. Naposledy jste skupinu mohli slyšet naživo 5.května v clubu Rock Star ve městě Stříbro, kde hrály skupiny Oběti doby, Genetická chyba, Hošutka Hills atd. Provokace bez legrace hrála od 17:00 do 18:00, zaněly hity jako Punker , Ska, Nechceš mi dát a také nová píseň Pornosong, která pro velkou oblibu zazněla ke konci vystoupení znovu.
Počasí bylo celkem dobré zataženo občas vysvitlo z mraků i sluníčko , majáles se skutečně vydařil a předpověd počasí, že bude pršet se nevyplnila, snad jen, že mohlo být více teplo. Po Provokaci bez legrace vystoupila v skupina Los Pedofilos ze Strašic, kteří fanouškům předtavili novou píseň virtuální, ale také zahrálili i staré osvědčené pecky jako poslední zvonění či práce. Od 19:40 do 20:40 zde majálesu zahrála také místní ska kapela Budulínek, která se v součastnosti připravuje na turné po Jižní Americe, kde získala značnou popularitu.
Na své přišli nejen přznivci punku, ale také regge a také skupiny Discoballs z Prahy, která zde vystoupila také. Závěrem bych chtěl dodat, že Rokycanský majáles byl opravdu skvělí a celkem se ho zúčastnilo 148 lidí což není sice moc, ale i tak může být rádi za takovou účast. Majáles 2012 v Rokycanech dneska končí a mi si můžeme přát, aby přístí rok přišlo více lidí. Fanoušci ,kteří jste nemohli přejít tak videa z letošního majálesu naleznete videa na youtube.com a vychutnejte si atmoféru svámi.

Citát 13.8

12. května 2012 v 8:35 Citáty a přísloví
Čteš-li knihu napoprvé, poznáš nového přítele, čteš-li ji podruhé, potkáš starého.
Čínské přísloví

Citát 13.4

10. května 2012 v 8:41
Abraham Lincoln: Nikdo nemá tak dobrou paměť, aby mohl být úspěšným lhářem.
Abraham Lincoln

Citát 13.5

10. května 2012 v 8:38
Samota to je prázdný džbán, který dno nemá, každý ví, jak bolí být sám, každý své dno hledá,¨většinou ale tam, kde není třeba. Někdo podléhá hrám, jiný pivu třeba, ale zase jenom Pán dá ti najíst "Lásky chleba."
Řezáč Jan

Citát 14.0

10. května 2012 v 8:10 Citáty a přísloví
Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné jako denní chléb.

Honoré De Balzac