Gumové motorky

1. dubna 2012 v 12:46

Energie může mít různou formu, stroje přeměňují jednu formu energie na jinou a přitom konají práci. Při deformování pružných těles jejich natahováním, stlačováním nebo třeba kroucením konáme práci a ta se "ukládá" ve formě deformační energie a využívá třeba v klasických hodinách, při pérování vozidel, v lukostřelbě a mnohde jinde.
Základní potřeby:
  • prkénko, cívka od nití
  • modelářská nebo klobouková guma
  • těsnění, hřebíčky, špejle
Stavba motorků:
1. Motorek z cívky od nití
Připravíme si větší dřevěnou cívku od nití a do jejích čel vyřežeme v pravidelných vzdálenostech drobné zoubky. Do jednoho čela zatlučeme dva malé hřebíčky, druhé natřeme kouskem svíčky. Modelářskou nebo kloboukovou gumu protáhneme otvorem v cívce, obtočíme kolem krátkého kousku špejle a prostrčíme zpět.
Oba volné konce prostrčíme vodovodním "fíbrovým" těsnícím kroužkem a svázáním vytvoříme gumovou smyčku, kterou zachytíme delším kouskem špejle. Otáčením delší špejle zkrucujeme gumovou smyčku (kratší špejle se zachytí o hřebíčky a zabrání jejímu rozmotávání a práce, kterou přitom konáme, se přemění na deformační energii gumy. Položíme-li cívku na podlahu, gumová smyčka se roztáčí a cívka se pohybuje. Těsnící kroužek, zářezy
v čelech cívky a delší špejle zpomalují roztáčení gumy a tím i pohyb hračky.
Tento jednoduchý motorek byl oblíbenou hračkou dětí už před mnoha lety. Dnes bude možná problémem najít vhodnou dřevěnou cívku od nití. Beze změny funkce však můžeme použít i cívku plastovou nebo dutý dřevěný váleček s nalepenými dřevěnými čely.
2. Loďka s gumovým motorkem
Současné lodi jsou poháněny lodními šrouby, jehož předchůdcem bylo lopatkové kolo.
Náš model parníčku má lopatkové kolo poháněné zkroucenou gumovou smyčkou. Podle rozměrů uvedených na obrázku vyřežeme z prkénka palubu lodi s výřezem pro kolo a do předvrtaných otvorů zatlučeme dva hřebíčky.
Z tenkých destiček nebo kousků plastu vyřežeme dvě obdélníkové lopatky s výřezem uprostřed.
Šířka výřezů musí přesně odpovídat tloušťce destiček, aby lopatky jedna do druhé přesně a vzájemně kolmo zapadly.
Na toto lopatkové kolo navlečeme gumovou smyčku
(např.
z kloboukové gumy, kterou koupíme
v prodejně textilní galanterie) a zachytíme ji za hřebíčky.
Délku smyčky upravíme tak, aby guma byla při nasazení kola mírně napnutá a dala se co nejvíc natočit. Gumu natáčíme směrem dozadu, loďku položíme na hladinu a lopatkové kolo pustíme. Jeho otáčením se loďka začne pohybovat dopředu.
Po důkladném vyzkoušení můžeme doplnit palubu kapitánským můstkem a stožárem, celou loďku a lopatkové kolo natřeme vodovzdornou barvou jednak pro ozdobu, jednak na ochranu proti vsakování vody.

Trochu historie :
Ve starověku byly lodě poháněny hlavně lidskou silou, například na římské válečné lodi z 1. století př.n.l. sedělo ve třech řadách nad sebou 144 veslařů. Tento způsob pohonu se používal v kombinaci s plachtami ještě dlouho ve středověku. Počínaje 16. stoletím začal zlatý věk plachetnic jak v obchodním, tak i ve válečném loďstvu. V polovině 19. století se místo plachet začal používat k pohonu parní stroj a parníky všeho druhu brázdily velké řeky, moře i oceány. Říční parníky byly tehdy obvykle poháněny dvěma velkými lopatkovými koly po stranách lodi. V současné době se na lodích používají dieselové motory, které pohánějí lodní šrouby na zádi lodi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 WallBike WallBike | Web | 2. května 2012 v 19:20 | Reagovat

Jé, tak přesně takovou loďku jsme si dělali jako kluci na táboře :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama