Březen 2012

Vypravování

25. března 2012 v 22:20 Moje slohové práce



V poledne se náhle setmělo . Lidé na náměstí pohlédli k obloze . Blíží se neznámé těleso .Lidé udiveně kroutí hlavami ,tma se rozšiřuje jak před velkou bouří nebo před zvěstováním konce světa a všichni najednou očima bojácně přihlížejí k nebi a překotným jazykem volají : Co se to sem blíží ? " Najednou jeden z davu sebevědomě vykřikne : Balón ! " To neznámé těleso čili už snad balón se pomalu ,ale jistě začne přibližovat k dohledu .Mnozí vidí těleso poprvé ,ale pán postaršího věku ,zkušený ,moudrý , vzdělaný už balón zřejmě několikrát viděl a není , to pro něho žádnou novinkou a žádné neznámé těleso . Z proutěného košíku najednou začnou vyhlížet tři muži tmavší pleti ,dlouhých vlasů a vousů a provolávat : Sláva , sláva, už vidíme lidi." Tma začne ponenáhlu ustupovat a balón prudce klesat .Při dopadu na zem nastane hrozná rána ,balón se roztrhne a muži zäčnou radostí jásat, že konečně je tu přistání. Slunce najednou ozzáří svými paprsky nebe a zem a všichni jsou rádi , že jsou na zemi a ne ve vzduchu . Na zemi je vždycky snad větší jistota než létání vzduchem .Soubor:Cinq Semaines en ballon 033.png

Sluneční hodiny

25. března 2012 v 22:14 Pokusy ve Fyzice

Slunce
nejen hřeje a svítí, ale už ve starověku sloužilo lidem také k měření času. Dnes, v době digitálních hodin, měříme čas mnohem přesněji a sluneční hodiny se pro nás staly zajímavou astronomickou, geometrickou a konstruktérskou hříčkou.
Základní potřeby:
  • materiál pro stojánek (překližka, prkénka, plech)
  • kompas nebo buzola
Stavba slunečních hodin:
Sluneční hodiny byly po staletí nejdůležitějším zařízením pro měření času. Během doby se objevilo velké množství různých konstrukcí a typů, které se liší tvarem, velikostí i způsobem měření. Jedno však mají všechny společné - vhodný ukazatel vrhá stín (tyčka, štěrbina, hrana) na stupnici pro odečítání času. Před stavbou hodin vybereme vhodné místo, na které po většinu dne dopadá sluneční světlo.
Popíšeme si zjednodušenou konstrukci tří nejběžnějších typů slunečních hodin. :
1. Vodorovné hodiny
Do vodorovné plochy zapustíme ukazatel (tyčku nebo plný trojúhelník) tak, aby rovina ukazatele ležela ve směru severojižním a ukazatel svíral s vodorovnou rovinou úhel odpovídající zeměpisné šířce místa. Pro všechna místa v naší republice je to s dostatečnou přesností úhel 50°. Konstrukce číselníku vyžaduje aspoň základní znalosti sférické astronomie a proto si raději vytiskneme jeho předlohu, na kopírce ji zvětšíme na potřebnou velikost a tuto předlohu použijeme pro nakreslení číselníku a doplnímě ozdobnými číslicemi.
Vodorovné hodiny můžeme zhotovit také v "kapesní" verzi, základní vodorovná deska s číselníkem je ze silnější překližky, trojúhelníkový ukazatel z tenčí překližky zapustíme do výřezu v základní desce. Před měřením času však pomocí kompasu nebo buzoly musíme hodiny nejprve natočit v severojižním směru.

2. Válcové hodiny

Tento typ slunečních hodin působí velmi atraktivně a přitom jejich konstrukce je prostá: číselník je umístěn na části pláště válce, ukazatel (tyčka, silný drát) tvoří osu válce. Ukazatel svírá s vodorovnou rovinou, podobně jako u předešlého typu, úhel odpovídající zeměpisné šířce místa, tj. 50°. Držák ukazatele i plášť válce může být ze silnějších navzájem snýtovaných, sešroubovaných nebo spájených mosazných pásků, ukazatel je z mosazného drátu a stojánek z prkénka.
Hodinové rysky jsou od sebe stejně vzdáleny, jejich vzdálenost d závisí na poloměru válcer podle vztahu
d = ¶ . r / 12
3. Svislé hodiny
Tyto hodiny najdeme často na jižních stěnách historických budov i rekreačních chalup. Ukazatel je zapuštěný do zdi tak, že jeho rovina opět leží v severojižním směru a tyč svírá s rovinou zdi úhel 90° mínus zeměpisná šířka místa. Pro naši republiku je to úhel 90°- 50° = 40°.Protože málokterá stěna je obrácená přesně k jihu, je nejjednodušší zkonstruovat hodinové rysky číselníku pokusně - během letního slunečného dne vyznačíme na stěně každou hodinu polohu stínu ukazatele.

Trochu astronomie:
Údaj našich slunečních hodin budeme jistě pečlivě srovnávat s údajem na běžných hodinkách - a budeme zklamáni, protože sluneční hodiny většinou "půjdou špatně". Někdy se budou předbíhat, jindy zase opožďovat. Není to však chyba ani náramkových, ani slunečních hodin, protože každé ukazují jiný čas. Náramkovými hodinkami měříme tzv. střední sluneční čas, který plyne rovnoměrně. Sluneční hodiny svým stínem měří tzv. pravý sluneční čas a ten není rovnoměrný, protože Země neobíhá kolem Slunce po kružnici, ale pohybuje se po eliptické dráze různou rychlostí v různých ročních obdobích.
Rozdíly mezi pravým a středním slunečním časem vyjadřuje časová rovnice a její údaje najdeme v např. v hvězdářských ročenkách. Největší rozdíly v údajích slunečních a obyčejných hodin zjistíme v polovině února (kolem 14 minut) a začátkem listopadu (asi 16 minut). Oba časy se prakticky shodují v polovině června a začátkem září. Ale jak už jsme řekli na začátku - sluneční hodiny v naší přetechnizované době stavíme hlavně jako milou připomínku starých časů.

Tři sestry

25. března 2012 v 22:11 Seriály a Filmy



Tři sestry vznikly na počátku roku 1985 v průběhu jedné z pravidelných pitek v hostinci Na staré kovárně v Praze 4 - Bráníku.
Zakládající členové spolu hráli v punkových skupinách lokálního významu Spálená tlumivka nebo Fallen Angel, hlavní styčnou plochu ale tvořila půda dnes už neexistujícího hostince, proslaveného několika písněmi Tří sester.

Z úplně první sestavy dnes přežil pouze ing. Magor, baskytarista a vůdce souboru. Kromě něj ji tvořili ještě bubeník Jiří "Hadr" Brábník, harmonikář Tomáš Karásek alias Sup a Petr Dachau Jírovec, kytarista Spálené tlumivky. K nim se v průběhu léta 1985 připojili dva zpěváci a zpěvačka. Jedním z nových členů byl i Jírovcův spoluhráč ze Spálené tlumivky Lou Fanánek Hagen, ze kterého se stala druhá klíčová postava Tří sester (tím druhým byl Petr Bombur Kratochvíl, dnes spisovatel Václav Kahuda).

V první fázi existence souboru Tři sestry hrávaly ve vysokoškolských klubech a undergroundových koncertech na hranici legality. Tato etapa skončila výjimečně špatným koncertem v Praze-Litochlebích (červen 1987): po něm následovaly čistky, které přežil jen Fanánek a perkusista Jakub Čistecký, který se k Sestrám vetřel krátce po jejich vzniku. Rekonstruované Sestry utužilo turné po chmelových brigádách v září 1987. Z této doby také pocházejí některé písničky, které se na repertoáru udržely dodnes (např.Nechci do ústavu). V září 1987 se jako druhý kytarista objevil Luděk Pallat alias Nikotýn, který měl u Sester zůstat - s krátkou pauzou - až do roku 1

Telefon

25. března 2012 v 20:18



Dnes už se bez telefonu skoro neobejdeme, mobilní telefon dokonce provází některé lidi ve dne, v noci. Pro přísně tajné rozhovory s kamarádem ze sousedství si však raději nainstalujeme soukromou telefonní linku.
Základní potřeby: (pro jednu stanici)
  • mikrofonní a sluchátková vložka (nebo mikrotelefon)
  • bzučák nebo zvonek
  • tlačítko
  • pákový přepínač
  • 2 zdířky
  • plochá baterie
Konstrukce telefonu:
Pro vzájemné spojení budeme potřebovat dvě shodné telefonní stanice. Tato konstrukce je určena už zkušenějším kutilům, začátečníci by se měli obrátit o pomoc na učitele fyziky, zkušenější kamarády nebo dospělé. V některých prodejnách s elektromateriálem jsou k dostání náhradní mikrofonní a sluchátkové vložky, které jsou základem našeho jednoduchého telefonu. Mikrofoní a sluchátkovou vložku, zvonek (bzučák), pákový přepínač, tlačítko a plochou baterii zapojíme podle schématu. Nejsložitější částí konstrukce bude asi pákový přepínač, na který zavěšujeme nebo odkládáme mikrotelefon.
Konstrukční provedení telefonního přístroje může být různé:
  • obstaráme-li si běžné telefonní sluchátko (správně se mu říká mikrotelefon, v plastové rukojeti je na jednom konci mikrofoní, na druhém sluchátková vložka). Přístroj zabudujeme do vhodné dřevěné nebo plastové krabičky, výstupní zdířky zřetelně označíme např. písmeny A, B.
  • jinou konstrukční možností je oddělení mikrofonu a sluchátka, jak tomu bylo uprvních telefonů. Mikrofon přichytíme k základní desce, sluchátko umístíme do vhodné krabičky s malým ouškem. Na obrázku je znázorněna možná konstrukce přepínače: jeho páka je z mosazného nebo měděného plechu a je volně pohyblivá kolem mosazného šroubu. Mezi základní desku a páku vložíme při montáži mosaznou podložku. Oba kontakty jsou tvořeny úhelníčky ze stejného plechu, zavěšené sluchátko způsobí, že páka se dotýká dolního z nich. Gumička nebo jemná pružinka zajišťuje, že po sejmutí sluchátka se páka přesune k hornímu úhelníčku.
Zhotovíme 2 shodné stanice a propojíme je dvěma vodiči, ovšem pozor: zdířka A první stanice musí být spojena se zdířkou B stanice druhé, zdířka B první stanice se zdířko A druhé stanice. Jinými slovy - spojovací vodiče mezi stanicemi musí být "překřížené",aby byly při hovoru obě baterie zapojeny do série.
Schématem krok za krokem:
Na začátku jsou obě stanice v klidu, sluchátka jsou zavěšena na pákách přepínačů P1 a P2 . Když chceme zavolat ze stanice 1 do stanice 2, stiskneme tlačítko T1 a oba zvonky zvoní. Když oba účastníci zvednou sluchátka a odlehčí páky přepínačů, spojí se obvody baterie - mikrofon - sluchátko obou stanic a můžeme si sdělovat svá tajemství. Po zavěšení obou sluchátek jsou obě stanice opět v klidu a připraveny pro další spojení.

Trochu historie:
První, ještě velmi nedokonalý telefon zkonstruoval v roce 1876 americký profesor Alexander Graham Bell. Ve svém přístroji používal mikrofon, který vynalezl roku 1861 J.P.Reis. Reis už v roce 1860 vytvořil slovo telefon tím, že spojil dvě řecká slova télé (daleko) a fóne (zvuk). Velkým pokrokem v konstrukci telefonu byl vynález uhlíkového mikrofonu (D.E.Hughes, 1878). První oboustranný telefonní hovor byl uskutečněn 9. října 1876 mezi Bostonem a dvě míle vzdáleným Cambridge. V roce 1899 byla ve Spojených státech uvedena do provozu první telefonní ústředna a telefon začal dobývat svět. Významným pokrokem v telefonním spojení je využívání telekomunikačních družic, digitálních ústředen a mobilních telefonů.

Nejjednodušší elektromotůrek

25. března 2012 v 20:13 Pokusy ve Fyzice

Všude kolem nás se setkáváme s většími nebo menšími elektromotory - od walkmana přes vysavač až po výtah nebo elektrickou lokomotivu. Za čtvrt hodinky si můžeme udělat fungující model elektromotorku.
Základní potřeby:
  • podložní prkénko
  • 2 hliníkové úhelníčky
  • smaltovaný měděný drát o průměru 1 mm
  • feritový magnet
  • plochá baterie
Konstrukce motorku:
Nejprve na vhodný trn navineme z deseti závitů obdélníkovou cívku o průřezu asi 3 x 2 cm. Konce cívky vytvarujeme tak, aby tvořily její samonosnou osu. Cívku sundáme z trnu a její závity stáhneme na protějších stranách tenkou samolepící páskou. Jeden konec osy nožem nebo nůžkami odizolujeme ze všech stran, druhý konec odizolujeme jenom z jedné poloviny obvodu. V hliníkových úhelníčcích vytvoříme jehlovým pilníčkem asi 2 mm hluboké prohlubně pro uložení osy, jejich hrany zaoblíme a úhelníčky přišroubujeme na podložní prkénko. Do prohlubní položíme osu cívky a přihýbáním jejích konců cívku vyvážíme. Magnet složíme ze dvou feritových obdélníkových magnetů 30 x 15 x 5 mm (k dostání v modelářských prodejnách) a podložkami nastavíme jeho výšku tak, aby mezi ním a cívkou byla co nejužší mezera. Cívka ovšem při otáčení nesmí o magnet zadrhávat.
Po důkladném seřízení připojíme k úhelníčkům plochou baterii. Cívka sebou trhne a když jí trochu pomůžeme, začne se poměrně rychle otáčet. Když se to nepodaří jedním směrem, zkusíme ji roztočit směrem opačným. Pohled na roztočený motorek je působivý, ale připojená plochá baterie je přitom silně namáhaná a rychle by se vybila: cívka motorku má nepatrný odpor a proto jí prochází značný proud - kolem dvou ampérů! Při delších pokusech bude proto vhodnější napájet motorek z výkonnějšího laboratorního zdroje nebo akumulátoru.

Proč se točí?
Připojením ploché baterie začne cívkou procházet proud a kolem ní vznikne magnetické pole. Magnetická pole feritového magnetu a cívky se skládají tak, že se působením výsledné síly cívka pootočí. Přitom se však přeruší kontakt na poloodizolované části osy, cívkou neprochází proud a magnetické pole na ni přestane působit. Dál se cívka otáčí jen setrvačností až do okamžiku, kdy se kontakt zase obnoví. Magnetické pole cívkou znovu pootočí, kontakt se opět přeruší a celý děj se opakuje. Počáteční popostrčení cívky je nutné, aby hned na začátku získala dostatečnou setrvačnost.

Povídka

25. března 2012 v 19:56 Moje slohové práce

Cesta do budoucnosti


Počátek tohoto příběhu se píše s datem 21.století ,přesně rokem 2000 , kdy se na naší civilizované planetě objevilo cizí neznámé těleso podobné snad velkému kameni s tajemnou barevnou sklovinou , to bylo psáno v novinách , to bylo slyšet v televizi a rozhlase , ale nikdo ten zázračný okamžik technikou nezaznamenal , přestože naše společnost je vědecky dokonalá .....
Schéma příběhu se začíná opět opakovat . Je právě září 2008 , škola opět začíná , výuka nabírá rychlosti , domácích úkolů přibývá , volný čas nám trochu ubývá . Vracím se právě jako obvykle z oběda domů stejnou cestou tou nejkratší přemýšlím nad domácím úkolem z matematiky a tu najednou před sebou spatřím blikající kámen azurové barvy se zlatými třpytkami .
Byl nádherný ,snad až trochu pohádkový .Vezmu jej rychle do ruky a ve chvíli celá zem zaburácí a prolétnu časovou přímkou a ocitám se v roce 2020. Auta zde létají jako letadla a každý člověk má svého robota . Ke mně právě přistoupí jeden z nich a ptá se : " Odkud jste , mladý pane ?
Odpovídám : ,, Pocházím z planety Země , ani nevím jak jsem se dostal k Vám . Vzal jsem takový zvláštní kámen do ruky a pak už nevím co bylo dále ."
Najednou jak ze zvukového záznamu je mi sděleno , že jsem se ocitl na tajuplném ostrově planety XY , která ovládá vesmír a všechny jeho planety a tělesa , kde je vše řízeno počítačovým systémem se zvláštním servrem bez dotyku lidské ruky , myšlení . Ano , to je ten svět budouctnosti , pro nás zatím plný záhad a nejasností .
Usínám vysílen , unaven a třpytivý kámen mám stále u sebe a přemýšlím co mě čeká asi zítra .
Ráno se probouzím , oči mám mlhavé , hlas charaptivý , celé tělo mě bolí od hlavy až k patě , ale krásní pocit - jsem doma Byl to jenom výlet nebo zázrak , to zůstane další otázkou .

Květinky

25. března 2012 v 19:43 Vyrob si sám


Vyrobte si ozdobné květinky z drátků a barev na sklo.

Pomůcky:

  • barvy na sklo různých barev
  • tenký drátek
  • perličky
  • tužku na omotání drátku (Pestík)
  • kancelářská podložka
Přibližně z dvaceticenti­metrového drátku vytvořte formy různých tvarů jednotlivých okvětních lístků. Na každou kytičku potřebujete 3 až 7 lístků stejného tvaru.
Obrys lístků pak pečlivě obtáhněte včetně drátku konturovou barvou.
Konturovou barvou můžete postupně vyplnit celý lístek a lze ji zkombinovat i s jinými odstíny.

Za pár hodin můžete dostatečně zaschlé lístky z podložky opatrně jeden po druhém sloupnout.
Pokud barva na okrajích některého lístku stékala mimo obrys, odstřihněte jej do požadovaného tvaru.
Připravte si středový drátek, který bude tvořit pestík a tyčinky. Mohou to být zakroucené drátky, uzlíky, navlečené korálky apod.



Postupně pak přikládejte okvětní lístky a pomocným drátkem vše pevně omotejte.
Kytička může zdobit misky, stůl či dárky

Duhová trička

25. března 2012 v 19:36 Vyrob si sám



Na výrobu triček následujícím postupem budete potřebovat barvy Iberia "Tie and Dye", nebo jiné barvy, které se fixují za studena.
Bílé tričko namočíme a vyždímáme. Rozmyslíme si, kde chceme mít na tričku střed spirály a v tom místě chytíme tričko dvěma prsty a začneme tričko stáčet do jakési "spirálové placky".
Tričko stáhneme gumičkami tak, aby se gumičky křížily nad středem spirály.
Do každého dílku "koláče" naneseme jednu barvu (hodně).
Nejlépe je natáhnout barvu do injekční stříkačky a přímo jí na tričko stříkat, nebo barvu nanášet namočenou houbičkou.

Tričko obrátíme a to samé provedeme z druhé strany.
Nabarvené tričko vložíme do igelitového pytlíku a necháme zabalené 24 hodin. Pokud nemáme tolik času, ale je po ruce mikrovlnná trouba, můžeme jejím použitím proces urychlit.
Nakonec tričko pořádně vymácháme a usušíme.

Létající štěstí

25. března 2012 v 19:34 | Láďa |  Vyrob si sám




Pavel VagundaKaždý určitě někdy slyšel o létajícím štěstí tak proč si ho nevyrobit? Tady je návod.

Budete potřebovat:

  • pytel na odpadky (ne ten velký těžký ale lehký do koše)
  • pedik
  • pepo (tuhý podpalovač, ne líh) jednu kostečku je to naznačené
  • měděný nebo jiný drátek o tloušťce 0,2 - 0,4 mm
  • izolepu
z pediku uděláme kruh.
Zakroutíme drátek a prostrčíme napříč pepem (jde to lehce -je to skoro jako vosk).
Konce zkroutíme na pedik aby byly zhruba od sebe o 90 stupňů (pozor ať se vám kruh nepokroutí)
Pak už jen přilepíte pytel ke kruhu z pediku kousky izolepy
Potom už jen zapalte pepo chyťte za vrch sáčku a dávejte pozot ať se vám nescvrkne (čím víc zima tím lip to poletí).
Nedávejte tam líh má malý plamen a je těžký.
A ještě rada na závěr nepouštějte to v moc velkém větru shoří vám asi po 1. minutě.